pondělí 28. března 2011

Babičky

Milujte svoje babičky, jsou to kundy. Ou jé, byly to taky malé holčičky, pak to byly panny, pak je někdo odpanil a ony prošly tím čemu se říká kurva výběr životního partnera a potom, když ho nenašly se nechaly voject od vašeho dědy. Kurva to musela být mrdačka. Ječely u toho a říkaly si, ach, to je krása, ale otěhotnět bych ještě nemusela a potom prásk. Nepřišla menstruace a místo ní tady byl váš rodič. Prásk, prásk, a z babičky je mamka hergot kafe, barák, známí, kurva nuda. A pak prásk a je to tu na scénu přichází vnouče – a to je to právé na to aby babičku pořádně nasralo a uvědomila si jak je to tu na piču a hebla.
Jo tak tohle je příběh průměrných babiček, ale pak tu sou extra babičky a ty kurvy si na životě pořádně ujely. Jo a kdo tomu nevěří je průměrná babička!!!

pondělí 31. ledna 2011

Fialová

Ve víru rozmazaných barev točím se já, zhýralý kurev
Poznal jsem novou barvu – růžovou jak sele
Zprvu obezřetně nakládám s tím kýčem, připraven kdykoli pohřbít ji - v ruce s rýčem
Pár otáček, krásná barva, nejmilejší barva, barva moje a obezřetnost jde do prdele
Znenadání do růžové černá se lije a rozbité mé srdce už nikdy znova se nerozbije
Zatrpkle věřit se nutím, že je to jen zrada mého zraku a tak oči mnu si znova
Chci znát pravý odstín, nechci se bát, že po zimě přijde zase podzim
Co je to za barvu?! Do prázdna rozléhají se má prosebná slova
Ještě tmavší má ta barva být? Vždyť už s černou téměř splývá
Ano je to černá, jen se maskovala, aby ublížila tak se skrývá!
Jen počkejte oči mé a přivykněte na chvíli
Přece! Jako když po večeru přijde den, tóny se vyjasnily.
Poznal jsem novou barvu! Teď zbývá doufat jen, že není to pouhý sen…

středa 22. prosince 2010

Šatnář

Upřímnosti není nikdy dost, ale není pravdou, že všeho moc škodí, že mírnost vždy s nejlepší volbou se ruku v ruce vodí? Vyzvracet celou svou duši, nenechat si ani tajemství muší. Každý svůj pocit vykřičet ven a pak muset se chytat za hlavu a litovat své hlouposti obden? V přísaze věrnosti papežštější než papež být a všechny pochyby zapudit? Milovat a střídavě bát se zítřka a pak zas věčné štěstí slavit? A vlastně upřímnost jen v něčem nabídnout a ostatnímu se vyhýbat, lhát o neúspěchu a přesto mít pocit ubožáka? Jaká je na tohle páka? Jak se toho zbavit? Být lepším? Vyloučeno, pohodlný hlupák co sám sebe uvědoměle zabíjí. Vítejte u mne a přestaňte mi věřit! Vždyť je to jako v bažině se bořit – čím více se snažíte dostat se pryč, tím více se propadáte, to je lhaní. Plytkost, která mě zabíjí, sny které jsem nenaplnil a které buší do mé mysli s vtíravou pravdou a připomněním že jsem je mohl všechny realizovat. Skončím špatně, v nějaké šatně – šatnář co po ránu bude si číst snář nočních běsů a potom, o polední přestávce potajnu masturbovat do závěsů.

středa 10. listopadu 2010

Konečná zastávka

Tak už jsme dojeli na konec...
Líné spoje, kůra ztrouchnivělá
na poslední chvíli troubit na ústup?
marné, dopadl jsem jak Laborec.

Oj! A je to. Jak metronom houpu se tu na laně.
Otočil jsem kohoutkem a čekal na slepičku
když tahali mě ven - divili se, co za mrtvou to je pičku
Lano kolem krku a fén ve vaně!
Blba poznáš na sto honů, chtěl to mít tuplovaně!

sobota 31. července 2010

Bliezie - zrkadlo

Dívá se na mě bez očí, vypadá, že přemýšlí
čumím na něj odspodu nahoru, až konečně dojdu ke krvávemu otvoru.
V panice šahám do míst, kde tuším příčinu toho zla.
Je tam, jaká smůla, byl bych raději kdyby nebyla
a tak dál sleduji v zrcadle, odraz bezhlavého debila...

Je to ra-dost!

Zlomený jak tříska, sedím a nejsem si jistá
Jsem muž nebo žena? Je to tím jak žiju
Za zlomený tantes jak Jelcin piju!
Hanba mi! Styď se proutníku!
Ale za co? Že nikdy nevyhasne mi špička doutníku?
Neusínám, padnu, jak carský důstojník – za vlast!
Probudím se a co čeká mě? V hlavě jediná kloudná myšlenka - jen marast!
Střídavě proklínám se, pak zas oslavuji vítězství nad masami,
Tak nebo tak – opouští mě myšlenky! Jak seschlou makovici, mák!
Nakonec zůstaneme já a já – sami.
Nasrat, nasrat, nasrat!

úterý 22. června 2010

bliezie - ejakuace

Dvacet minut ve sprše a zase jsem jak bez duše,
to nejlepší co ve mě bylo během vteřiny mě opustilo,
říkám si - stojí to za to?
jednou za čas ejakuaci a pak zas celý den - hovno na práci.