Bliezie - zrkadlo

Dívá se na mě bez očí, vypadá, že přemýšlí
čumím na něj odspodu nahoru, až konečně dojdu ke krvávemu otvoru.
V panice šahám do míst, kde tuším příčinu toho zla.
Je tam, jaká smůla, byl bych raději kdyby nebyla
a tak dál sleduji v zrcadle, odraz bezhlavého debila...

Je to ra-dost!

Zlomený jak tříska, sedím a nejsem si jistá
Jsem muž nebo žena? Je to tím jak žiju
Za zlomený tantes jak Jelcin piju!
Hanba mi! Styď se proutníku!
Ale za co? Že nikdy nevyhasne mi špička doutníku?
Neusínám, padnu, jak carský důstojník – za vlast!
Probudím se a co čeká mě? V hlavě jediná kloudná myšlenka - jen marast!
Střídavě proklínám se, pak zas oslavuji vítězství nad masami,
Tak nebo tak – opouští mě myšlenky! Jak seschlou makovici, mák!
Nakonec zůstaneme já a já – sami.
Nasrat, nasrat, nasrat!