Dárek-nedárek

Děkuji za možnost cítit se takhle krásně. Ironie? Hulvátství? Mentální zaostalost? Whatever, díky moc za tenhle hnus. Je to super, jako prase v bahně. Prase žere vlastní hovna. Já je žiju. Krása. Bueno. Havaj. Pohodička. Zvážněme trochu a řekněme si, k čemu jsem dospěl – k poděkování. Ano je to tak, k poděkování, protože takovýto přístup je pro mne darem. Zprvu se jevil kurevsky danajsky, ale teď vidím, že je to dar, který je darem skutečným. Z lásky? Spíš z blbosti, ale to neubírá ni na jeho účelnosti. Je to dar, který musí dozrát, proto možná předčasně rozhazuju konfety, ale vězte, že právě díky tomu bude jeho dospívání rychlejší. A až ten dar, stále dobře živený, stále se rozrůstající a sílící, dojde, bude bohatě odměněna trpělivost a všechny ty nádherné chvíle čekání a dar bude skutečně darem hodným někomu, komu přejete jen to nejlepší. Otázkou je mám-li si dělat starosti o toho kdo mne obdarovává, vím že to činí nevědomky a potom mu tento dar bude scházet, ano asi bych to měl řešit a lámat si hlavu, avšak stačí se podívat a chvíli se pozastavit u onoho daru, jež je pro mne vyráběn a odpověď je znát již nyní – není nutné se strachovat, štědrost je tady nevědomá a nevychylitelné přesvědčení od správné cesty nedává stejně možnost jakkoli zakročit. Tak tedy – obdarovávej mne jak jen můžeš – jednou ti poděkuju.