Lhář

Zase jeden z těch večerů kdy mu slova plula hlavou, jen tak šla za sebou a on se jen divil, proč ho napadají zrovna tyhle divná slova. Slova, slova, slova. Prostě slova a pořád slova a tak dál. Slov nebude nikdy dost na to aby se vykecal z toho, v čem právě byl. Lhal všude, všem a pořád. Slova používal jako štíty proti lidem, kteří mu chtěli ublížit. Lhal jako když tiskne. Jako když tiskne slova. Tisíce slov, tisíce lží. Tiskl tak moc, až se sám zamotal do lží. Cokoli udělal, cokoli řekl, muselo být nutně lží, aby se to shodovalo s tím co se stalo v minulosti, kdy lhal. Nemohl z toho ven, připadal si jako prázdá nádoba, která jen na sebe kupí lži. Uvnitř nic, na venek pěkné malování.