Metař?

Je to jeden z těch dnů kdy sedíte a čumíte do blba a říkáte si, že jste tu úplně zbytečně. Na světě žije 6 miliard lidí a vy jste jeden z nich, jeden z šesti miliard. Z šesti miliard. A pořád to roste. Za pět let budete jedni ze sedmi miliard. Z toho plyne, že za pět let tady bude každý z nás miliardkrát postradatelný. Je to mazec, sekec mazec. A pak najednou ve vás začne dýmat naděje, že jste něčím jiný, něčím výjimečný. Vždyť každý člověk je něčím výjimečný. A každý z nás žije pro něco jiného, každý má jiné cíle, jiné hodnoty, jiné představy o ideálním životě, o tom jak se seberealizovat, jak si užít život. Hovno, každý jsme stejní, jen společnost, jejíž jsme součástí si nás přetvořila k obrazu svému, pomalu ale jistě nás začala zpracovávat a hníst již od ranného dětství až z nás udělala v jádru zcela stejné lidi, lišící se jen v detailech. Pokud položím tisíce lidem stejnou otázku – Kdyby se vaše dítě stalo metařem byli byste šťastni? Odpověď v 99,9 % by byla stejná – Ne. Proč? Protože metař nemůže být šťastný člověk. Metař je většinou opilec, který si vydělává na láhev alkoholu při sezónních pracech, je to spodina, má málo peněz, zanedbává děcka, bije ženu, je špinavý, má maximálně základní školu, pokud vůbec, určitě byl několikrát ve vězení a kdyby se s nějakým takovým dalo vaše dítko do řeči měli byste z toho šok. Tak a je to. Vyřízeno, hotovo. Metař – odpad lidstva, spodina, pobuda a nebezpečný živel…. Co když je metař mladý inteligentní a bystrý kluk, co vystudoval historii, projezdil půlku světa, plynně hovoří třemi jazyky a před jménem má napsáno magistr? Prostě ho jen baví zametat. Myslíte si, že je to blbost? Seru na vás. Seru na vás všechny a abych vám to dokázal tak budu metařem.

A kurva, sem si to teď přečetl a zjistil jsem, že se předtím musím stát tím mladým inteligentním týpkem co je magistr… Kurva. I tak na vás seru…

Jo a přečetl sem si to ještě jednou a vůbec s tím nesouhlasím. Asi budu fakt metař…